- Abyste mi stačili, museli jste jet aspoň 200 km/hod. Slušný výkon!
- Sorry, měl jsem vypadlý kabel od radarového detektoru.
- Já jsem myslel, že policajti musí být v dobré fyzické kondici.
- Píše se "strč si" dohromady nebo zvlášť?
- Pane strážmistře, nepodržel byste mi ten prazdroj, než vyhrabu odněkud řidičák?
- Víte, já jsem chtěl být taky policajt, ale pak jsem si raději udělal maturitu.
- Fuj, fuj, poldo. Dneska nebude žádná zmrzlina!
- Snažil jsem se stačit těm ostatním autům. Já vím, že tu žádná nejsou, právě proto jsem spěchal, abych je dojel.
- Ale do kufru se mi dívat nebudete, že ne?
- V minulém díle seriálu "Poldové" - to kopali do zadku vás?
- Vy vypadáte úplně stejně jako ten chlápek, co ho měla ta včerejší štětka vyfoceného na nočním stolku.
- Vsaďte se, že vám vezmu pistoli, ještě než mi vypíšete ten pokutový blok.
- To je senzace! Ten včerejší policajt mi taky jenom domluvil.
- To je ráže 9 mm? Před tímhle Magnum .44 se to může jít schovat!
- Až ze mně budete chtít vymlátit tu duši, tak se přitom usmívejte, ať na tom videu vypadáte hezky.
- Je to pravda, že lidi chodí k policajtům, protože je u MacDonalda nechtěli, že jsou moc blbí?
Duben 2008
Co říci, když vás stopnou poldové
20. dubna 2008 v 15:19 | Lovekyně♥Muž před soudem za zabití své ženy
20. dubna 2008 v 15:05 | Lovekyně♥ | ::.Srandovní Texty.::Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."
Nato se muž rozhovořil: "Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil."
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil."
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."